OK2FUG

… aneb malé zamyšlení nad tím, PROČ ? vlastně závodím.

Na tento závod jsem se mimořádně těšil. Měl jsem k tomu dva hlavní důvody. Ten první byl v tom, že v bytě probíhala od poloviny února kompletní rekonstrukce a že jsem již pociťoval dost velký „absťák“ z toho, jak dlouho jsem už neměl sluchátka na uších a neslyšel ten charakteristický zvuk vzdálených signálů z éteru.

Ten druhý a asi ještě větší a silnější byl ten, že se mi konečně podařilo dodělat pokoj, ve kterém mám hamshack, přitáhnout znovu ze střechy všechny koaxy a kabel ovládání rotátoru tentokrát již ne přes okno, ale světlíkem v hadicích rovnou za stůl. Na stožáru se objevila 60cm parabola se širokopásmovým ozařovačem pro 23 a 13cm.

Jelikož jsem si již v průběhu I. SUB vyzkoušel, že z nového QTH to na 23 a 13cm bude fungovat, těšil jsem se o to více. Parabolu jsem nejprve „ladil“ tak, že jsem ji vystrčil z okna a snažil se dopasovat ozařovač do ohniska na nejsilnější signál majáku na Lysé podle S-metru, který takto ukazoval cca S8. Po umístění antény na stožár a nasměrováním se mé nedočkavé srdce rozbušilo ještě více, když nyní S-metr ukazoval S9+10. To vše se odehrávalo týden před závodem. Jelikož zbytek bytu ještě stále není obyvatelný, jezdil jsem si celý týden ověřovat, že se nic nezměnilo, že stále poslouchám na 23cm maják ve stejné síle a netrpělivě jsem čekal na sobotu 14:00 UTC a začátek závodu.

A nyní se dostávám k tomu, PROČ vlastně závodím. Na tuto otázku jsem již nesčetně krát odpovídal snad všem v rodině i kolegům v práci a vůbec všem, kteří se zajímali, co to vlastně dělám, do čeho investuji nemálo peněz a hlavně volných víkendů.

Závodím právě pro ten naprosto úžasný pocit pár minut před závodem, kdy pln očekávání člověk čeká na první signály, kdy si již po nesčetněkrát říkám, tentokrát příjdou podmínky a uslyším a udělám něco velkého a vzdáleného. Tenhle úžasný pocit se nezměnil ani po letech, je stále stejně intenzivní, tak jako v roce 1978, kdy jsem poprvé absolvoval Polní den s OK2KAU na Smrku. Pak příjdou první DX signály, já se dovolám i přes svů handicap malé nadmořské výšky a malého výkonu a pocit blaženosti se násobí a potlačuje veškerou únavu.

Závodím i přes to, že pro mnohé naše stanice i stanice z mi nejblíže sousedního Polska už zřejmě nejde o podobné pocity, nejsem si schopen vysvětlit chování „také“ radiomatérů např. z OK2KYC, kteří si soustavně závod co závod zabírají svým otřesným signálem v řádech stovek wattů téměř celé pásmo. Nebo stanice SN9D, v níž se schovává již mnohokrát kritizovaný SP9JDP, který, když se nedovolá na S50C na 23cm, jakov mém případě, posadí se 1kHz od něj a vysílá CQ. Jsme od sebe 22km, není možné, aby neslyšel, že mi S5 stanice odpovídá. Podobných kazů bohužel přibývá a honba za výsledkem za každou cenu se stává metou pro mnoho hamů.

Pak si ale přečtu např. článek Oldy OK2ER o tom, jak se dá vysílat z „rádiové žumpy“ na 10GHz RS a vše člověk zas překousne, protože já stále věřím, že těch „normálních“ je většina. A tak se znova moc těším na Microwave contest, na stožáru už bude parabola o průměru 1.6m a já znova, jako už bezmála 30 let s krátkými přestávkami „jdu do toho“, dosáhnout dál a výš. Nedělám si nároky měřit se s BIG GUN stanicemi, nemám na to QTH. To mi umožňuje udělat téměř vše, co uslyším, držím se tedy myšlenky, že netřeba zvyšovat výkon, když nic víc neuslyším. Budu se tedy snažit si vylepšovat stranu RX. Chci jen touto cestou poprosit o toleranci.

Pokud jsem někoho popudil či naopak je se mnou zajedno, budu jen rád, podělí-li se se mnou o své názory prostřednictvím knihy návštěv nebo mailem. Pokud jste vydrželi až sem, jsem moc rád. Všem díky za QSO a těším se v dalších závodech.