neděle 2. března 2008

I. Subregionál 2008 - EMMA zametla i s podmínkami šíření


Dlouze očekávaný začátek závodní sezóny, zbrojení a hlavně těšení, co se u protistanic přes zimu změnilo a koho nového zas udělám začalo poměrně brzo obavami o průběh závodu. Předpověď počasí od OK1JFH a varování ČHMU před silným větrem dávaly tušit, co se asi bude dít. Já vysílám z domova a antény už přežily bez újmy Kirila, ale po téhle předpovědi jsem raději vzdal úvahu o tom, že už dám na stožár velkou parabolu. Ostatně v sobotu už to v Karviné docela solidně foukalo a hustý déšť hnaný tím větrem definitivně pohřbil snaku o to, šplhat na střechu.

Definitivně jsem to odpískal po telefonátu s Romanem OK2UKG, který chtěl otočit fixní anténu na západ, protože momentálně totálně rekonstruuje celý anténní systém a nemá rotátor. Sdělil mi, že ho prudký závan větru na střeše přibouchl i s dveřma zpět a že to vzdal. Smířil jsem se s tím, že pojedu na 23 a 13 cm jen s 60cm parabolkou. Do závodu jsem nastupoval s tušením, že asi bude málo stanic, ale rozhodně jsem nečekal, že to bude až tak špatné. První hodinu a snad ani druhou jsem ještě nebral moc vážně, stále jsem se chlácholil tím, že ještě všichni nevyjeli, kvůli větru nestíhají stavět antény a v duchu jsem všecky, co jsou venku, litoval. V 19:00 jsem měl domluveného "skeda" s Romanem na dvoumetru, abych se s ním podělil o dosavadní zážitky. A ty byly věru dosti neradostné.


Kromě toho, že mi "odešel" klíč ( dle OK2TEJ ), kterým dělám CW na 23/13cm a to tak, že úplně, v deníku jsem měl za prvních 5 hodin závodu jen 20 QSO s bodovým ziskem cca 2.000 b., což tedy byla bída, jakou vůbec snad ani nepamatuji. Ani loni, kdy jsem jel tento závod sedíc na pytlích cementu v rozestavěném bytě to nebyla taková mizérie. V podstatě se jednalo jen o místní spojení, která "zachraňovali" jako zázrakem se objevivší DL0NF a DK0CG ze čtverců JN59PL a JN59RJ. První ze jmenovaných zůstal až do konce závodu ODX a druhý je "druhý" Hi. Do půlnoci následovaly další marné pokusy do všech směrů bez jakýchkoli povzbuzujících výsledků a navíc vítr, který se navečer uklidnil, kolem půlnoci zesílil ještě víc, než před tím. Kolem 20:00 UTC sice přišly první vlaštovky z JO60 v podobě OK1IEI a DM7A, ovšem udělat je bylo docela fuška. Na radosti nepřidal ani neuskutečněný pokus na 23cm s Matějem OK1TEH na 23cm, kdy jsme oboustranně konstatovali : "ani stopa", Matěj dodal : "ani na Spectranu".


I přes to, že jsem se na závod připravoval i po fyzické stránce ( dokonale jsem se vyspal Hi ) a byl jsem připraven jet nonstop, kolem půlnoci jsem usoudil, že to nemá cenu. Ještě jsem udělal jeden pokus na HA, který vyšel v podobě pile-upu, kdy mě najednou volali až dva a udělal jsem celkem 3. A aniž budu jakkoli předjímat celkové výsledky, to bylo to jediné, co jsem z jihu udělal. Nevěřil jsem až do konce závodu a ani teď snad ještě nevěřím, ale neudělal jsem NIC !!! z OE ani z S5, to jsem snad nezažil ani během PA. Kromě OM3W a OM3KII už nikdo z OM !!!. Slyšel jsem ještě OM8A, ale nedovolal jsem se. Druhý den jsem pátral po příčině. Po tom, co mi OK1KFH z JN69 pochválil sílu signálu jsem nechápal, proč se nemůžu dovolat k 224km OM8A. Vzal jsem do ruky buzolu a vše bylo jasné. Azimut ukazuje přesně přes vrchol hory SMRK - druhá nejvyšší v Beskydech a ty byly dokonale ponořené do mraků a bezpečně to pečetily, protože i za dobrých podmínek se tímto směrem dovolávám hodně špatně. Převýšení na cca 30km, které na vrchol mám je skoro 1.000m. Je tedy i za normálních podmínek s podivem, že tam tudy vždycky nějak prolezu. Ale nejspíš ne tudy, ale nějakými odrazy.


Krátce po půlnoci jsem to zabalil s tím, že ani brzké ranní vstávání nepřinese tentokrát kýžený výsledek v podobě šňůry OK1 a DL, jsem zasedl k rádiu kolem 06:00 UTC. Šňůra se opravdu nekonala, ale za hodinu přibylo skoro 3.000 bodů a zasloužily se o to zmiňované OK1 a DL stanice. S konstatováním, že sice nemusí lít, že bude stačit, když bude kapat ( venku se ale bohužel děl pravý opak a ještě i s kroupami ) jsem to "prokapal" tak nějak až do konce závodu. Nejdřív jsem si dal cíl 50 QSO a pak po jejich dosažení překročení hranice 10.000 bodů. Oba cíle se mi podařilo splnit, navíc úplně na konci jsem si udělal nový čtverec ( #46 ) a končil jsem v 13:57 spojením s OK1FHA, jehož signál byl skutečně devítka nádherná, když asi půl hodiny před tím se obloha protrhala a na půlce se objevilo modro a začalo svítit sluníčko, což bylo neklamné znamení, že závod je u konce, teď už zase bude hezky Hi. Tak tolik mých pár postřehů, Díky všem za spojení a trpělivost a brzy zase naslyšenou.