středa 6. července 2016

Polní den 2016

Letošní polní den se nás rozhodl posílit Mirek OK2UYZ. Uvítali jsme jednak, že s námi bude někdo s tak dobrými operátorskými schopnostmi a znalostmi „dělatelnosti“ stanic na mikrovlnách, ale zároveň jsme se těšili na premiéru OK2G na pásmu 3cm. Mirek totiž zapůjčil kompletní výbavu pro toto pásmo. Předpověď hlásala již docela dost dopředu, že se večer ze soboty na neděli přeženou přes Moravu bouřky, ale tentokrát jsme na to moc nedali. Už jsme se nechali odradit podobnou předpovědí u mikrovlnného závodu a nakonec vůbec nepršelo. Navíc bylo hlásáno, že srážky budou od jednoho do deseti milimetrům, přeloženo a doslova i vyřčeno v TV předpovědi paní Míkovou, že to znamená, že někde nebude pršet vůbec. Toho jsme se chytli, to „někde“ bude jistě v Malé Lhotě.
Mirek se rozhodl, že pojede na portable se mnou, když dorazil, přehodil věci ke mně do auta a kolem desáté jsme za naprosto slunečného a velmi teplého rána vyrazili. U Romana jsme moc nezevlovali, připevnili parabolu na mé auto a hned, snad ještě těsně před polednem jsme vyrazili do JN99AK. Louka byla posečená a krávy se zde nepásly. Roman zajel pojistit již předem domluvené povolení vjezdu doprostřed louky u pronajímatele pozemku, do deseti minut byl zpět a mohli jsme začít stavět. Mirek vyrazil do nedaleké hospody na oběd a nějaké to čepované a já s Romanem jsme začali stanem, aby byl alespoň kousek stínu. Bylo vedro, slabý větřík tentokrát přišel vhod. Mirek se vrátil, když už byla anténa nahoře, tak jsme se vystřídali. V hospodě grilovali, tak jsme nepohrdli krkovičkou a vynikající čepovanou jedenáctkou Bernard. Na kopec jsme se vrátili a stále jsme měli ještě hodinu a půl do začátku závodu. Postavili jsme dvojkovou anténu na domlouvání spojení na 24GHz, tak to hned Mirek využil pro rozdání bodů v polním mládežnickém závodě.
   Závod jsem rozjel já s Romanem a Mirek byl u 10GHz. Snažil se o naše premiérové spojení, což se mu záhy povedlo spojením na Radhošť s OL9W. Jinak závod na ostatních pásmech přibývalo standardním tempem, zdálo se, že by to mohlo být i lepší. Spíš se více dařilo na 13cm než na 23cm. V druhé hodině potěšil OK1VEI na obou výše zmiňovaných pásmech.
   Počasí venku jsme moc pozornost nevěnovali. Kolem sedmé večer začal nabíjecí proud ze solárních panelů kolísat, což bylo neklamnou známkou toho, že na obloze se začínají objevovat mraky. Občasnou kontrolou jsme se stále ujišťovali, že nic vážného nám nehrozí a nic hrozného se na nás nežene. Kolem osmé se už to nezdálo tak optimistické. Vítr začal zesilovat a hlavně z jihozápadu se blížila černá mračna. Stále jsme se ubezpečovali, že nás to snad nějak obejde. Neobešlo. Po osmé se strhla menší vichřice a začal prudký liják. Déšť doslova v provazech bičoval stan ze všech stran. Nylonové boky stanu sice statečně odolávaly, ale prudké nárazu deště prorážely tkaninu a dovnitř začala pronikat vlhkost ve formě spreje. Střecha stanu držela, shora na nás nepršelo. Konstrukce stanu je ocelová, což jediné asi zabránilo tomu, aby nás ty šílené poryvy větru neodnesly do údolí. Rozhodující bylo i to, že stan byl ve všech 4 rozích pevně zakotven šňůrami a bytelnými kolíky. To jsme ovšem netušili, že to byla jen první vlna. Za hodinku bylo po dešti a vítr se začal uklidňovat. Mraky se valily již na severozápad pryč od nás.
   Zkontrolovali jsme za řízení, všechno fungovalo a pokračovali jsme v závodě. Po hodině se vítr obrátil o 180 stupňů a to, co nás původně opouštělo, se na nás znova začalo valit. Navíc z jihozápadu šla proti tomu další pohroma. Blesk začal stíhat blesk a my jsme začali přemýšlet, zda to všecko necháme tak, nasedneme do aut a zdrhneme pod kopec. Venku se ale čerti ženili a nebylo celkem možné vyjít ze stanu ven. To už i vyprahlá louka přestala vodu vsakovat a pod nohama nám ve stanu začal protékat potok. Stav trval víc jak hodinu, silný vítr i déšť bičoval stan hned zleva, hned zprava, boční stěny stanu se střídavě nadouvaly a vydouvaly ven.
   Roman ještě projel web a potěšil zprávami o tom, jak se pásmo bouřek přestěhovalo z Čech na Moravu a jak kdesi blesk někoho zabil. Zvláště ujištění, že oni dva v autech jsou v pohodě, protože auto je Faradayova klec, já šel spát do svého jednomístného stanu, protože jsme se rozhodli, že to už teď nějak přetrpíme, snad to do rána úplně přejde a že případně opustíme portable, až to trochu proschne. Zvláště se nám nechtělo balit jen při čelovkách. V tom větru a potmě by to mohla odnést i parabola.
Kolem jedenácté přestalo pršet a vítr se zklidnil natolik, že jsme vyšli ven. Byli jsme uprostřed oblačnosti, dokonalá prádelna, viditelnost tak 10 metrů. Naznali jsme, že v tomhle to moc vysílat nebude. Rozhodli jsme se uložit ke spánku. Mirek si chytře nanosil všecky věci do svého „spacího“ stanu, tedy spacák a všechno oblečení. Když ho otevřel, měl v něm tak 5 kýblů vody a všecko plavalo uvnitř. Já měl ve svém stanu naštěstí sucho, tak jsme trošku poklidili moje auto a Mirek se uložil ke spánku tam, bohužel bez spacáku. Teplota klesla z původních odpoledních 34 stupňů na asi 13 stupňů, byla docela kosa a 100% vlhkost.
   Sotva jsem zapnul oba zipy na vstupu do stanu, strhla se tentokrát už třetí, za to ale nejmohutnější bouřka. Ležel jsem na zádech a kolem jsem držel stěnu stanu, když se vítr stále snažil stan na mě položit. Naštěstí pružná konstrukce to nějak vyrovnávala a ani sprej do stanu nepronikal, i když jsem se dotýkal jeho stěn. Jediné plus tedy bylo, že jsem byl v suchu. Docela jsem ale přemýšlel nad tím, jak mě tady usmaží nějaké zemní proudy, až blesk udeří někde blízko do země. A hoši v autě to ani nezjistí a budou mě ráno hledat. Pak už jsem to vzdal a padl jsem únavou i v tom obrovském rachotu hromů a bičujícího deště. Nevím, v kolik to přestalo, ale vzbudilo mě světlo venku a klapnutí dveří aut. Jsem živý a suchý, paráda.
   Bylo půl šesté ráno, už byl celkem klid, vítr by se už dal nazvat vánkem oproti tomu, co se dělo v noci. Prádelna ovšem zůstala. Začali jsme vařit kafe, teplota byla 12 stupňů. Hoďku jsme tak snídali a přemýšleli, co dál, balit nebo vydržet? Rozhodli jsme se vydržet s vírou, že se oblačnost odvalí, vyjde slunko a všecko bude zase jako včera odpoledne. Pospojovali jsme zpět zařízení a pokoušeli se o nějaká spojení, něco se podařilo, ale na rekordy to rozhodně nevypadalo. Zvláště ze západu bylo jak na KST chatu, tak na pásmu mrtvo. Kolem desáté začal zase ampérmetr ukazovat nějaký nabíjecí proud, sláva, slunko se objevuje. Za hodinu už zase začalo být horko a všecko uschlo za chvíli. Mirek vytáhl zase stativ se 3cm a zkoušel dál. Já s Romanem rozjel i 24GHz, udělali jsme kromě Edy BPR všecko „povinné“, ale byla i nová stanice OK2R, což velmi potěšilo. Zajímavé bylo, že na 9cm se už to s ním nepovedlo.
   
Nakonec jsme zůstali snad poprvé až do úplného konce závodu. Překonali jsme i svůj vlastní rekord v počtu bodů na 23cm, kdy jsme poprvé pokořili hranici 11.000 bodů. Nejvíc nás potěšil výsledek na 13cm, kde máme víc jak 5.000 bodů. Ještě v poslední minutě jsme dělali Maďara na 13cm, kde nám to teoreticky vůbec nemá jít, protože máme v cestě kopec Vrchhůra.
   Začali jsme balit, všecko bylo krásně suché ani žádné bláto se nekonalo. 17:15 jsme opouštěli kopec. V noci to bylo peklo. Příště spím taky v autě. Nic se nepokazilo, i když z transvertoru na 24GHz vyteklo asi 2dcl vody, když jsme jej sundávali ze stožáru. Možná to byl důvod, proč nás Eda neslyšel, Hi. Vysušíme, uvidíme. V noci strachy bez sebe jsem si říkal, už nikdy více, teď už vím, že pokud to jen trochu půjde, chceme na UHF contest. Taky má Roman v plánu postavit transvertor na 3cm. Otázkou zůstává, jak to budem stíhat. Rozestavěná je 3m parabola a 100W PA na 23cm. To bude velmi těžké rozhodování, čemu se věnovat, zvlášť při tak skvělých RS podmínkách. U stativu venku to nepůjde, tak máme o čem přemýšlet. Díky všem za QSO a naslyšenou. 

Žádné komentáře:

Okomentovat